Ráno se vstavalo pomalu, ale podařilo se. A sotva se vše povedlo navařit a sbalit a vůbec připravit k odjezdu, začalo mrholit. Ale nebyla to žádná hrůza, vyrazili jsme. První zastávka byla ve vesnici Tylawa, bylo třeba doplnit poněkud zdevastované zásoby. A pak už jsme radostně opustili státovku, která nás do ní přivedla.
Kopečky jsou tu mírné (a moc pěkné) a tak ani stoupání nejsou neúnosná. Ale v tomhle stoupání se nám mrholení změnilo v docela hustý déšť, který nás zahnal pod velký strom. Sjezdík po podivném asfaltu nás zavedl do údolí řeky Wisloky, dnešní řeky dne. Podél ní jsme dorazili do vísky Krempna, zdaleka největší v okolí, kde jsme plánovali oběd. Hned na jejím okraji nás uvítal dřevěný pravoslavný kostelík, typický pro tuto oblast. Na hlavní křižovatce sice byla banka, ale po hospodě ani památky a dotaz u domorodce tuto skutečnost potvrdil a navíc se zase rozpršelo. Zachránil nás sklep (=obchod) na téže křižovatce. Nakoupili jsme pytlíkové nudle a uvařili je na jeho krytém zápraží.
Pokračovali jsme dál proti proudu rozvodněné Wisloky až k místu, kde jsme se po prašné cestě chtěli protáhnou mezi kopci. Prašná moc nebyla, spíse zavodněná, po chvilce jsme velké louže a brody přestali počítat. Až jsme po třech kilometrech dorazili k rozvodněnému přítoku, který už nešel. Sice nám hodná paní z protějšího břehu vysvětlovala, že o pár metrů výše přebrodíme, ale zároveň dodala, že dále na cestě jsou ještě 4 brody přes Wisloku, což v tomto nadstavu nevypadalo jako správná volba. A tak jsme se vrátili přes 3 km mokra zpět na silnici a celý ùsek objet s nadějí, že na konci bude most přes W., což z mapy nebylo vůbec patrné. Po vyjetí táhlého kopce a sjezdu k W. bylo jasno - byl. Jenom přístup k němu byl vylepšen asi 10 m úsekem bahna po předcházející záplavě, zapadli jsme všichni a tak jsme se vzápětí dobrovolně prošli na pokraji říčky za účelem odbahnění.
Prašná cesta za řekou (vlastně pokračování od onoho "brodu") byla úlevou. Vzápětí se změnila v pěknou zpevněnou stezku, po níž jsme potřebovali nastoupat 150 m na nejvyšší bod dne (620 m). A taky jsme se definitivně rozloučili s Wislokou, uff. Na kopci jsme byli v šest večer, naštěstí s vidinou posledních 10 km. Po krátké zastávce po sjezdu (prodavačka ve sklepie byla mimořádně tupá - zatím první člověk, který se nijak nesnažil domluvit se) jsme za chvilku byli v cíli ve vesničce Regietów. Jenže... Očekávané tábořiště se jaksi nekonalo. Naštěstí o 1 km dál jsme objevili kempík provozovaný studenty. Vstup do něj byl zpestřen asi 50 cm širokou lávkou přes rozvodněný potok, navíc mokrou a napříč šikmo položenou. Zvládli jsme. Vlastní tábořiště pěkně položenè pod stromy bylo vybaveno kadibudkou (včetně tabulkové návěšti WOLNO/ZAJETO :). Ale taky bylo bohužel dost rozbahněné, takže večer byl dost čvachtavý při přecházení mezi stany a krytým jednoduchým přìstřeškem se stolem.
Ujeto 65 km celkem 100 km, nastoupáno 980 m celkem 1350 m.
Žádné komentáře:
Okomentovat