V domečku se samozřejmě spalo dobře. Ranní nízká oblaka, skoro mlha, skrývaly příslib pěkného dne, který (konečně) slibovala předpověď. A než jsme se sbalili, mraky se zvedly a mìsty se objevilo modro a... Ano i slunce! Vydřeli jsme krátký strmý výstup ke státovce a před námi byla první třetina trasy, necelých 20 km ùdolím Popradu. Řeka se tu prolamuje mezi horami a tvoří předěl mezi Bieskidem Niskim a Pieninami. Cesta po lehce zvlněné asfaltce byla poměrně nudná, zpestřená vyhlídkami na kroutící se Poprad a okolní kopce. Ale ubíhala rychle a my jsme za hodinku a něco dorazili na náměstí městečka Piwniczna-Zdrój. Vyplenili jsme místní pekárnu, abychom se posilnili na druhou třetinu cesty, která měla být sportovním vrcholem cesty: 600 m výstup na jeden z hřebenů Pienin, jeho částečný přejezd a sestup do ùdolí Dunajce.
Výstup byl sice celý po asfaltu, ale přesto výživný. Zpočátku mírné stoupání údolím se po 5 km zvrhlo v drsný 3 km krpál úbočím. Nedali jsme se a ve dvě odpoledne jsme byli na začátku hřebene 930 m vysoko. Po zasloužené delší pauze jsme se těšili na pohodovou hřebenovku s výhledy, ale bylo to trochu jinak. Po pár metrech se cesta rozbahnila a vydrželo jí to po celých 5 km hřebenu. Sice to většinou bylo jetelné, ale naše dámy by asi byly jiného názoru. Občas jsme zapadli, občas zapadli a Radka předvedla i pěkný skluz po brašně, kdy ji komplet pěkně pomazala bahnem. Ale výhledy byly, to ano. Zdejší kopce jsou přece jen o pár set metrů vyšší, než ty v předcházejících dnech a je to vidět. Objevily se i první ostrè skalky-homole, typické pro Pieniny.
Po hodince jsme dorazili na rozcestí se žlutou, po které následoval náš sjezd, tedy... Pro někoho spíše sestup. Normální polňačka se záhy ztratila v pastvině a už jsme to valili dolů cesta necesta. Lukáš to sjel prakticky celé, já to vzdal po druhé držce asi 200 m od ùdolní cesty, holky porůznu podstatně výše. V potůčku u cesty jsme se odbahnili z nejhoršího a mohli už po pěknè prašné pokračovat dále do údolí. Shodli jsme se, že zážitek dosáhl kvalit "přejezdu" Beskyd přede dvěma roky. Po cestě se sice pokračovalo bez problémů, ale mezitím se zatáhlo a začalo pršet. Záhy po začátku asfaltu se ale v pravý čas objevil kiosk gastronomyczny s funkčními deštníky a výbornými plackami a pirohy (plněnými jahodami a borůvkami, mňam). A než jsme se nakrmili, přestalo pršet a nám už zbývala jen poslední třetina, 20 km bez překvapení. Nejprve průjezd lázeňským městečkem k Dunajci a pak 10 km cyklostezky jeho kaňonem, kde se zítra svezeme na pltích. Ale i z kola už to bylo moc pěkné a za chvilku jsme byli v Červeném Kláštoře a odtud už jed 2 kilometříky do kompu Goralský dvor, který patří našemu známému Lacovi.
Kemp byl pochpopitelně vlhký, ale jinak skvělý. Po teplé sprše jsme skončili v místní znamenité halušky a jiné dobroty, na které jsme se od počátku těšili. Poseděli jsme s Lacem, dali pár pohárků jeho skvělé lacovice, no prostě bylo dobře. Zítra je volný, výletní den.
Ujeto 58 km, celkem 216 km. Nastoupáno 1150 m, celkem 3500 m.
Žádné komentáře:
Okomentovat