Vlastne vse probehlo podle planu. V nedeli v sedm dorazila Loli vlakem z Usti na hl.n., kde jsme ji taktak stihali. Povecereli jsme a uz byl cas nasypat vsechny nase sakypaky do vlaku, v peti lidech uz je to slusna hromadka. Jedinym nedostatkem luzkoveho vagonu byla tepla plzen a tak jsme vicemene presne dorazili do Humenneho. Tam mi udelaly radost slovenske drahy, kdyz pristavily do Medzilaborcu dvojplostici, kam se kola v pohode vesly. Jenom to nakladani a vykladani, to je otrava. Ale v kazdem pripade jsme usetrili 41 km nudnym udolim Laborce.
Ve Warhol City jsme byli pred pul dvanactou - cas obeda. Po kratkem motani sem a tam jsme objevili penzion Andy :) s cyklozahradkou, nastesti krytou. Sotva jsme totiz usedli, prisla (podle predpovedi) prehanka takoveho kalibru, ze hluk busiciho deste do plechove strechy znemoznil na chvili jakykoli hovor. Behem obeda jsem dodelal par drobnych uprav na kolech, ktere jsem doma nestihl. A taky nastesti prestalo lejt. Za kompletni a dobry obed pro 5 lidi jsme nechali €18, prijemne.
Z Medzilaborcu jsme nejprve mirne zvlnene stoupali podel Laborce, posleze asfaltka skoncila v posledni vesnici a dále pokracovala desti ponekud zmeklou piskosterkovou cestou. V tehle oblasti ziji Rusini, stejne jako na Podkarpatske Rusi. Poznalo se to podle dvojjazycnych nazvu vesnic i typickych pravoslavnych kosteliku. U jednoho z nich, po prvnich 10 km, jsme cekali 1/4 hodiny na Radku, ktera nasadila vyhlidkove fotograficke tempo.
Po sterkove stezce ke hranici se stoupalo pracne, predjeli mne Lukas i Loli. Anicce se obecne jede hure, protoze si z letniho tabora privezla nejake lehke nachlazeni - no nic, musi to rozjezdit. A Radka pro zmenu tesne pod poslednim stoupanim dostala defekt a tak jsme se na hranici zdrzeli dele nez chteli.
Ale pak uz to bylo (skoro) jen z kopce. Sterkovka par km a jednom brodu presla ve spatny asfalt, ktery se ve vesnici vylepsil. S vedomim ze je pul pate a nam zbyva poslednich par cyklm jsme dali nejdriv zastavku u kosteliku se sochou Jana Pavla II. a pote pauzu u obchudku na vafle, dzus ci pivko.
Sjezd po mensi statovce nas rychle privedl k ricce a lesovne Tylawa, kde je zrizene pekne male taboriste s par krytymi stolecky, vlasne loucka uprostred lesu. Postavili jsme stany a pristresek se nam hned docela hodil, protoze zacalo dnes podruhe prset. Radka stvorila nejakou instantni potravu, ja zkontroloval kola a uz byl cas na caj a vecerni partii lavondysu. Sice jsme dohravali pri celovkach, ale presto se mi podarilo vsechny vyskolit.
Ujeto 34 km, nastoupano 450 m.
Žádné komentáře:
Okomentovat